V Evropě si Romové obstarávali obživu vykonáváním profesí, které si s sebou přinesli z Indie, kde patřili do kast. Tam tradičně vykonávaly profese typu: kováři, kotláři, zpracovatelé kůží, ošetřovatelé koní, koňští handlíři, muzikanti, cvičitelé hadů a medvědů, hrnčíři, košíkáři, metaři, pradleny, věštitelky budoucnosti, cihláři, korytáři aj.
V 17. století začala města usazovat Romy za protislužby městu či vesnici (ostření halaparten pro stráže, očista města, jako rasy či hrobníky), později dostali svolení vykonávat své profese. Nejvýznamnějším řemeslem slovenských Romů bylo kovářství. Pracovali způsobem, který si přinesli z Indie. Při práci seděli na zemi a jako surovinu používali starý materiál (použité železo), které bylo možno sehnat zadarmo. Vyráběli hřebíky, řetězy, doplňky vozů, motyky, různá kování, podkovy jen málo. V současnosti se kovářství věnuje pouze několik Romů a zaměřují se především na výrobu uměleckých předmětů.
Co se týká zemědělství, tak pracovali na polích vesnických sedláků i drobných rolníků a vykonávali příležitostné polní práce např. sběr brambor a řepy, pletí nebo roztloukání kamenů při stavbě cest pro vesnici apod. Nástup kolektivizace a zakládání JZD učinil této spolupráci konec a Romové, o které už nebyl zájem, se začali oddalovat světu „bílých“.
K dalším romským profesím provozovaným v Čechách i na Slovensku patřila výroba metel, košíků, ošatek, rohoží, stahování a čištění kůží, broušení nožů, výroba nepálených cihel z hlíny, vody a plev, výroba dřevěného uhlí.
Dalším významným, i když mnohdy jen doplňkovým způsobem obživy slovenských a maďarskýmch Romů byla hudba. V romské kapele hráli jen muži, většinou z jedné rodiny. Hráli pro neromské obyvatelstvo na svatbách, zábavách, křtinách, hostinách a pohřbech a za toto hraní dostávali peníze.
Dalším druhem vesnických muzikantů byli jednotliví "hudebníci", kteří chodili hrát do vesnice pod okna na housle, a hudba tak byla jen záminkou k žebrotě. Tito hudebníci patřili mezi ty nejnižší a ostatní muzikanti jimi opovrhovali.
Nejlepší muzikanti vytvořili na přelomu 19. a 20. století zvláštní sociální vrstvu městských profesionálních kavárenských hudebníků, tzv. cikánskou šlechtu. Byli to potomci hudebníků, kteří dříve účinkovali na šlechtických a královských dvorech, které si feudálové usazovali na svém území v době, kdy bylo módní mít u dvora vlastní romskou kapelu. Tito muzikanti se téměř asimilovali a dodnes kladou důraz na hudební vzdělání svých dětí.
Olašští Romové se naproti tomu tradičně živili koňským handlířstvím, ženy čištěním peří a věštěním budoucnosti z karet a ruky.
Dnes většina Romů pracuje v nekvalifikovaných dělnických profesích ve stavebnictví, při těžbě dřeva, na železnici, při různých výkopových pracích a při očistě měst.