Děti z odlišného kulturního prostředí a s odlišnými životními podmínkami jsou ve vysoké míře ohroženy školním neúspěchem, jehož výsledkem jsou předčasné odchody těchto dětí ze vzdělávání a jejich nízký podíl mezi úspěšnými absolventy středních škol. Z důvodu nedostatečné podpory při počátečním vzdělávání se mnoho z nich již od počátku vzdělávalo ve školách zřízených podle § 16 odst. 9 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dříve označovaných jako speciální školy). Další vzdělávací dráha těchto dětí pak byla velmi omezená a mnohdy znemožnila maximální rozvoj jejich vzdělávacího potenciálu a následného adekvátního uplatnění na trhu práce. Nedostatečná podpora a motivace dětí ke vzdělávání ať ze strany školy nebo rodičů přispívá obrovskou mírou k vysokým absencím těchto dětí a následným souvisejícím problémům. Příčin současného stavu, stejně jako překážek na cestě k efektivnějšímu nastavení bychom mohli jmenovat opravdu mnoho, navzájem se navíc násobí a leckdy i podmiňují. Není cílem hledat viníky, ani překážky pouze identifikovat. Cílem je vidět jejich vzájemnou propojenost, závislost, souvislosti, a především s tím vším pracovat.
Oblast vzdělávání je jednou z priorit činnosti Agentury pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR. Zástupci Agentury vyjednávají s politiky a zástupci měst a obcí o takových změnách legislativy a nastavení vzdělávacího systému, které by českým školám umožnily takto fungovat. Zástupci Agentury vstupují také do nastavování grantových výzev Evropského sociálního fondu tak, aby byly cílily na podporu inkluzivního vzdělávání. Konzultanti inkluzivního vzdělávání pak v regionech podporují jednotlivé školy, obce či kraje v nastavování konkrétních opatření, která vedou k podpoře a začleňování dětí ze sociálně vyloučených lokalit do hlavního vzdělávacího proudu.
Kvalitní vzdělávání dětí a mladých lidí je totiž základem dlouhodobého a pozitivního řešení situace sociálně vyloučených lokalit. Cílem podpory je vytvoření takové vzdělávací soustavy otevřené pro všechny děti bez rozdílu a poskytující kvalitní vzdělávání. Pouze takové nastavení vzdělávacího systému může být oporou budoucí společenské soudržnosti a zároveň vzestupné sociální mobility obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Zahraniční i tuzemské zkušenosti ukazují, že se jedná o dlouhodobý, ale realistický, potřebný a efektivní proces. Shodují se na tom odborníci z mezinárodní akademické obce, občané zemí, ve kterých se systémově vydali touto cestou i zástupci českých škol, které ke své práci využívají inovativní projekty. Pro koncept, kdy se všechny děti s nejrůznějšími druhy speciálních vzdělávacích potřeb vzdělávají společně, se používá pojem inkluzivní vzdělávání. Tento pojem označuje především proces, který by měl vést k tomu, že v všechny děti bez rozdílu mají rovný přístup ke vzdělávání na školách hlavního vzdělávacího proudu, a to už od mateřských škol. Školy pracující s tímto konceptem budou umět pracovat se specifickými dovednostmi, nadáním, či naopak různým typem znevýhodnění dětí tak, aby mohly být vzdělávány společně a do tříd podle § 16 odst. 9 školského zákona byly zařazovány pouze za předpokladu, že ani nejvyšší míra poskytovaných podpůrných opatření nepostačuje k naplnění jejich vzdělávacích potřeb.
Díky stávajícím právním předpisům už děti se speciálními vzdělávacími potřebami nejsou nálepkovány diagnózou, ale naopak je akcentována potřebná míra podpory k tomu, aby se do výuky mohly plně začlenit. Zavedení nárokovosti podpůrných opatření výrazně přispělo ke zvýšení dostupnosti pomůcek pro všechny děti a jejich rodiče. Děti se zdravotním postižením získaly potřebnou podporu, ale rovněž se ukázala potřeba posílit podporu dětí s odlišnými kulturními a životními podmínkami (dříve terminologicky užíváno sociální znevýhodnění) , neboť jejich rodiče mají jen velmi omezené možnosti absolvovat potřebnou psychologickou a speciálně pedagogickou diagnostiku ve školských poradenských zařízeních, bez jejichž doporučení nemohou být podpůrná opatření II. a vyššího stupně školou zajištěna a poskytována V praxi škol, které se vydaly cestou inkluze nezávisle na systému již před několika lety, se ukázalo, že úspěšnost inkluzivního vzdělávání výrazně ovlivňuje odpovídající podpora a opatření přijatá přímo ve škole. V ideálním případě mají tyto školy k dispozici funkční školní poradenská pracoviště, kde jsou soustředěny potřebné pozice jako školní speciální pedagog, školní psycholog, výchovný poradce, metodik primární prevence.
Velmi užitečné se jeví využití pozic koordinátora inkluze, terénního sociálního pracovníka, školních asistentů, rodičovských koordinátorů nebo poradců profesního rozvoje. Potřebnost podobných pozic ukazují i zkušenosti ze zahraničí. Tyto pozice jsou v současné době nejčastěji řešeny projektově, což má sice celou řadu negativ (udržitelnost pracovních pozic, nejistá budoucnost nebo nadměrná administrativní zátěž), ale tyto projekty školám zároveň umožňují potřebné pozice vyzkoušet, funkčně nastavit a zejména odůvodnit jejich potřebnost v systému.
Představení dobrých a ověřených praxí výrazně napomůže k překonání problémů souvisejících s transformací škol nejen v oblasti inkluze, ale může napomoci i k ukotvení zmíněné podpory v českém školství.